Jak jsem se stal svatebním fotografem a kameramanem

Možná přemýšlíte, jakého kameramana nebo fotografa si vybrat. A možná je pro vás důležité vědět, kdo bude stát za objektivem a proč dělá to, co dělá. Tak tady je můj příběh.

Jak to všechno začalo

První moment, kdy jsem si uvědomil, že se chci tímhle směrem vydat, byl už v 1. třídě. Jednou během besídky jsme si měli rozdělit role na nějakou pohádku, jenže jako dětí nás bylo víc než vystupujících postav. Tak jsme přidali další role jako třeba právě kameramana, kterého jsem ztvárnil já. Jako kameru jsem měl v ruce velkou imitaci vyrobenou z krabice. Tehdy jsem si to ještě neuvědomoval, ale dalo by se říct, že co se natáčení a focení týče, právě odsud mám první vzpomínku.

O pár let později jsme jeli se školou na exkurzi do České televize, kde jsem poprvé viděl všechny ty velký kamery a byl to takový ten wow efekt. Od toho dne jsem se naučil pracovat s naším malým foťáčkem a zachycoval jsem svět kolem sebe. Nejvíc mě ale fascinovalo focení zvěře, hlavně ptáků a veverek na stromech. Přímo před domem máme totiž velký strom, na kterým rostou ořechy a ty právě hlavně na podzim lákaly veverky.

Focení akcí

K focení eventů jsem se dostal díky rodinným oslavám. Bylo to v podstatě jen o focení momentek a skupinových fotek. Technicky a obsahově samozřejmě hrozný, ale každý někde začínal. Když jsme byli už o něco starší, začali jsme se bavit o tom, čím bysme se chtěli živit. Já měl v hlavě už od mala vidinu toho, že bych chtěl být kameramanem. Ostatním to přišlo ale spíš k smíchu, viděli akorát moje trochu rozmazaný fotky ptáků a fotky z přírody. Já za tím ale viděl něco jinýho. Viděl jsem spoustu možností a hlavně koníček, který jsem byl přesvědčený, že se stane i mojí prací, kterou budu milovat.

Postupem času jsem fotil kamarády, akce u nás na vesnici a začal jsem si účtovat symbolické částky. Dalo by se říct, že každé focení a natáčení bylo větší a důležitější než to předchozí. Kromě toho jsem si pořídil svoji první zrcadlovku Nikon D5300 a začal jsem pracovat i na kvalitnější vizuální stránce.

První svatby

K svatbám jsem se dostal vlastně náhodou. Kamarádka Anička plánovala svatbu a poprosila mě, jestli ji nenafotím. Netušil jsem, že ten den otočí můj život o 180°. Zpětná vazba byla mnohem pozitivnější, než jsem čekal. Postupně se svateb nabalovalo víc a víc. Procestoval jsem díky nim kus republiky a poznal spoustu skvělých lidí. Na svatbách miluju ten pocit, že zachycuji okamžik, co se už nikdy nebude opakovat. A je jedním z nejdůležitějších v životě novomanželů. Na svatbách zažívám to, co při jiném focení a natáčení nejde. Jako třeba když chlap stojí v obřadní síni a sleduje, jak přichází žena jeho života ruku v ruce s dojatým tatínkem. To jsou ty momenty, které na fotkách vypráví víc než tisíc slov.

Proč a jak to dělám

Věřím, že ty nejlepší snímky vznikají ve chvíli, když se lidi před objektivem cítí dobře a uvolněně. Proto se snažím vytvořit takovou atmosféru, během které si focení nebo natáčení se mnou užijete a není to pro vás jen jeden z úkolů, který si odškrtnete. Každá svatba je jedinečná a ty zážitky se už nikdy nezopakují. Ale od toho jsem tu já, abych vám je zvěčnil a vy se k nim mohli vrátit kdykoliv chcete.

Když mi nevěsta napíše, že jí fotky připomněly momenty, které už stihla zapomenout nebo byla zrovna někde jinde, vím, že dělám práci, která má smysl. Tenhle článek není jen o tom, jak jsem se dostal ke svatbám. Je hlavně o tom, proč mi dělá radost zrovna svatební žánr. Pokud hledáte fotografa nebo kameramana, který vám pomůže prožít svatbu bez stresu a zachytit to důležité, budu rád, když se ozvete.